Známým lékem je alkaloid přírodního původu, zvaný yohimbin. Byl známý jako afrodiziakum již v dávné době domorodým kmenům v Kamerunu, kteří jej získávali z kůry stromu Corynanthe yohimbé. Podává se ve formě kapslí, které se polykají. Působí prostřednictvím autonomního vegetativního nervového systému (alfa-2 adrenergní blokáda), převážně na úrovni centrální nervové soustavy - mozku. Dávkování léku, jeho snášenlivost a efekt léčby jsou velmi individuální. U každého pacienta může zabírat značně odlišná dávka, a při dávkách vyšších se mohou objevovat nepříjemné pocity horka, pocení, bušení srdce, nespavost, překrývající pozitivní účinek. Lék je dobré nechat vyrobit v lékárně magistraliter, tj. na předpis pro konkrétního pacienta v individuální dávce, i když existují továrně vyráběné tablety po 5 miligramech.
Továrně vyráběným lékem je také Afrodor 2000, obsahující extrakt z kůry jihoamerického stromu štítosemenka quebracho, která obsahuje také yohimbin. V tabletě je ve spojení s vitaminem E a uklidňujícím lékem acecarbromalem. Ten tlumí nervozitu, spojenou hlavně se začátečnickými sexuálními potížemi při současném mírně povzbuzujícím účinku.
Ve formě tabletek se užívají i léky, podporující erekci při problémech nervových a při předčasném výronu semene. I jejich podání je však nutno svěřit do rukou specializovaného lékaře.
V roce 1983 jeden americký profesor z Las Vegas při vědecké konferenci sám na sobě demonstroval účinek injekce tzv. vazoaktivního preparátu, podaného tenkou jehlou přímo do topořivého tělíska penisu. Historicky prvním lékem, který byl takto použit, byl fenoxybenzamin. V dalším vývoji bylo zkoušeno a používáno mnoho dalších léků. Nyní je takto nejčastěji podáván prostaglandin E-1. Princip účinku léku spočívá v ovlivnění svalových buněk cévní stěny a topořivých tělísek. Lék vyvolává rozšíření cév, zvýšení přítoku krve, a zejména uvolnění svalových buněk topořivých těles. Tím dojde k aktivnímu nasátí krve do této tkáně a k erekci. Podáním léku přímo do topořivého tělesa dosáhneme nejvyšší koncentrace léku přímo v místě účinku, které nelze dosáhnout jiným způsobem. Lék nejde polykat ve formě tablet či kapek, protože jej rozkládají trávící šťávy.
Injekce se zpočátku podávaly obvyklým způsobem, později se začaly používat autoinjektory určené pro inzulin diabetiků, a nakonec byly vyvinuty autoinjektory speciální.
Autoinjektor je speciální přístroj, lze říci automatická "minipistole", která se "nabíjí" sterilní injekční stříkačkou s přesně odměřenou dávkou léku. Po správném nastavení provede přístroj vpich po zmáčknutí spouště, do přesně nastavené hloubky, ve zlomku sekundy. Poté píst autoinjektoru velmi rychle vstříkne do topořivého tělíska účinnou látku. Oproti klasické injekci je podání mnohem rychlejší a prakticky nebolestivé. K erekci dojde do několika minut, zcela nezávisle na sexuálních podnětech. Její trvání je závislé na dávce léku a zachovaných funkcích topořivé svaloviny.
Podávání injekcí vazoaktivních látek není jen navozením erekce "na přání", jde o léčbu v pravém slova smyslu. Injekce se začínají podávat vždy pod pečlivou kontrolou lékaře, v několikadenních denních intervalech, v pomalu stoupající dávce. Podle toho, jaká je odpověď na podání léku, se řídí další postup. Opakované pravidelné podávání vazoaktivních léků může mít kumulativní účinek - lék je silným podnětem k aktivaci svalu penisu, který lze připodobnit ke cvičení svalů s činkou. Čím častěji a čím intenzivněji sval cvičí, tím vyšší je jeho výkonnost. Podobně jako u bicepsu se to však nesmí přehnat ani u svaloviny topořivé - erekce delší než 3 - 4 hodiny již není žádoucí. Ještě delší trvání může zhoršovat přísun kyslíku do tkáně penisu. Proto je nutná pečlivá kontrola lékařem a dodržování jeho pokynů.
Série injekcí může mít při dobrém efektu léčby účinek dlouhodobý, a pokud pacient přispěje ke zlepšení svého celkového zdravotního stavu, např. přestane kouřit, zlepší se jeho celkový zdravotní stav, upraví způsob svého života (dietní návyky, stress, partnerské vztahy) může se problém zcela vyřešit obnovením normální aktivity topořivé svaloviny penisu.
Pokud se problémy vrací, nebo pokud je porucha funkce topořivých těles vyššího stupně, lze sérii injekcí zopakovat "on demand" - dle potřeby, nebo se pacient může naučit podávat si injekce sám. Pak jde o tzv. autoinjekční léčbu, kdy si za pomoci autoinjektoru a jednorázových jehel a stříkaček přesně podle návodu pacient před stykem aplikuje do topořivých těles takovou dávku léku, aby byl bezpečně a bez jakéhokoliv rizika zajištěn optimální průběh erekce.
Za tímto účelem byly vyvinuty speciální autoinjektory, které si lze připravit a "nabít" dopředu, s určitým předstihem, zajistit je a v podobě nenápadného plnícího pera uložit např. v kapse saka. Ve vhodnou chvíli na vhodném místě je pak možné nenápadně, v krátké chvilce autoinjektor použít.
Erekce po této injekci odpovídá erekci přirozené. Je nutno pečlivě dbát pokynů lékaře, který léčbu doporučuje v individuální dávce, po pečlivém zvážení všech faktorů způsobujících erektilní potíže u konkrétního pacienta.
Podání léku do topořivých těles injekční formou pro některé pacienty není optimálním řešením (hlavně pokud si injekci mají dát sami), a proto se hledají cesty, jak účinnou látku vpravit do topořivého tělesa bez nutnosti injekčního vpichu. Léky se mohou vstřebávat přes kůži a také přes sliznici močové trubice. Podání prostaglandinu E-1 ve formě gelu či masti na žalud penisu se neosvědčilo pro malý účinek. V USA byly vyvinuty prostaglandinové miničípky (MUSE) které se ve speciální sterilní tyčince zavádí do močové trubice. Výsledky podání této formy léku jsou dobré, do České republiky se však MUSE nedováží.
Další formou léčby poruch erekce je použití podtlakových erekčních přístrojů. Nesprávně se nazývají také "vakuovými" přístroji. V řadě pánských časopisů a na internetu je možné nalézt reklamy na přístroje zaručeně vyvolávající erekci. Po jejich zakoupení však většinou přijde zklamání. Tyto pumpy nejsou ničím jiným než erotickými hračkami. Pro léčbu potíží s erekcí nejsou použitelné. Chybí jim důležité konstrukční prvky a intenzita jimi vyvolaného podtlaku je malá. Nefunkčnost těchto komerčně dostupných pump kazí pověst účinné léčebné metodě.
Skutečně funkční podtlakové přístroje vyrábí firmy specializované na medicinskou techniku (nikoli průmysl erotického hračkářství). Jejich použití je často vázáno na doporučení odborného lékaře.
Je mnoho typů podtlakových erekčních přístrojů, ale princip je vždy stejný: z plastové průhledné trubice, nasazené na penis, je odsáván vzduch. Podtlak působící na topořivá tělesa vede k pasivnímu nasátí krve, vzniká stav podobný erekci. Stav není způsoben aktivitou topořivého svalstva. Dochází proto i k překrvení podkoží a žaludu, penis má proto nafialovělou až modravou barvu. Aby po sejmutí trubice opět krev z penisu neunikla žilami, je nutno na kořen penisu nasadit konstrikční kroužek ze speciální gumy, odpovídající průměru penisu pacienta. Kroužek se nesmí nechat příliš dlouho (nejdéle 30 minut), jinak by mohlo dojít ke zhoršení prokrvení penisu. Takto navozené erekce v uvozovkách (o pravou erekci nejde) je možné využít k pohlavnímu styku. Kroužek u kořene penisu může někdy zabránit zevní ejakulaci, sperma se při výronu může dostat do močového měchýře. Zpětná ejakulace není nijak zdraví škodlivá, ale subjektivní pocit uspokojení ze styku může být někdy neúplný.
Opakované používání přístroje může způsobit zlepšení pružnosti tkání topořivých těles a může dojít ke zlepšení spontánních erekcí. Přístroje se vyrábí v různém provedení, zdroj podtlaku může být ovládán ručně (balonek, píst) nebo elektricky (generátor podtlaku na baterie). Nejlépe vybavené přístroje jsou opatřeny manometrem, plynulou regulací intenzity podtlaku, redukčními kroužky upravujícími průsvit trubice podle průměru penisu a sadou konstrikčních kroužků o různém průsvitu, síle stisku, případně s vybráním v místě močové trubice, které umožňuje volnější ejakulaci.
U podtlakových přístrojů je nutno důrazně varovat před používáním doma "na koleně" vyrobených přístrojových improvizací. Při jejich použití dochází často k nevratnému poškození tkáně penisu.
Je nutné používat pouze přístroj schválený k tomuto použití, optimálně na doporučení lékaře, který v pravidelných intervalech sleduje pacienta, který přístroj používá.
Dalšími metodami, užívanými k léčbě poruch erekce, jsou metody operační. Jejich indikace jsou však velmi úzké, jsou vhodné jen pro malou část postižených mužů. Přistupujeme k nim proto velmi opatrně.
Patří k nim operační výkony na cévním systému penisu. Při lokalizovaném, přesně ohraničeném zúžení silnější tepny je možné zavést pod rentgenovou kontrolou malý balónek do tepny, a nafouknutím tohoto balónku (perkutánní balónkovou angioplastikou) dosáhnout rozšíření zúženého úseku. Tím lze obnovit normální prokrvení penisu.
Podobně při přítomnosti abnormálního žilního kmene, který nadměrně odvádí krev z topořivých těles, můžeme odstraněním či přerušením této žíly podstatně zlepšit erektilní schopnosti. Pacientů s tímto druhem postižení je relativně málo, ale vždy je nutno po těchto příčinách poruchy erekce pátrat a vyloučit je, neboť mohou být příčinou neúspěchu léčby edikamentózní (lékové).
K operačním metodám léčby patří také implantace penilních protéz. Metoda je známá díky publicitě, málokdo však o tom ví více. Jde o náhradu topořivé tkáně silikonovou protézou, která umožňuje vyvolat stav podobný erekci buď "na přání", nebo je penis stále ve stavu "erekce" a protéza umožňuje jen zvolit žádaný úhel penisu – nahoru nebo dolů.
K první skupině protéz patří dva duté silikonové válce, napojené na rezervoár tekutiny, implantovaný před močovým měchýřem nebo v šourku. Z něj se pumpou implantovanou v šourku přemisťuje tekutina do válců v penisu. Komponenty protéz jsou vzájemně propojeny hadičkami a po technické stránce se stále vylepšují. Metoda se stala velmi populární zejména v USA.
Druhá skupina protéz je tvořena pouze dvěma silikonovými válci, které nejsou duté. Obsahují buď spirálu drátků ze slitiny stříbra, které umožňují protézu libovolně ohýbat, nebo systém kloubových disků, umožňující totéž.
Výhodou protéz je "erekce na přání". Nevýhoda je zejména v tom, že jde o implantaci cizorodé látky, která nemusí být tělem přijata. Hlavní nevýhoda spočívá v tom, že implantací silikonu se definitivně nahrazuje živá tkáň topořivých těles, která není nahraditelná ničím neživým. Proto by se k těmto operacím mělo přistupovat po důkladné úvaze a po důkladném vyšetření stavu topořivé tkáně.
Pokud je topořivá tkáň nezvratně poškozena a svalové buňky jsou nahrazeny neaktivní vazivovou tkání, je implatace protézy cennou možností, jak obnovit sexuální život muže. Dobrých výsledků po implantaci, spokojenosti mužů s výsledkem je dosaženo až u 95 % operovaných pacientů.
Penilní protézy patří mezi nejnákladnější formy léčby erektilní dysfunkce. Zatímco náklady na léčbu medikamentózní se pohybují v řádu tisíců korun, kvalitní podtlakové erekční přístroje kolem deseti až dvaceti tisíc, pak implantace penilní protézy - zejména hydraulické - může přesáhnout částku dvousetpadesáti tisíc korun.
Je tolik možností ovlivnění poruch erekce, že při podrobném vyšetření a rozboru potíží pacienta lze vždy najít cestu, vedoucí ke zlepšení erekce a sexuálního života. Je nutno dodržovat individuální přístup a skutečně léčbu pacientovi "ušít na míru". Velmi se to v konečném efektu léčby vyplatí.